journal

Lea: "Do the things you love to do, nothing else matters."

6. january 2013 at 15:29 | Kelly
V prvé řadě, štastný nový rok 2013, doufám, že pro vás všechny bude úspěšný a lepší než ten minulý.

Poslední příspěvek se tady objevil před hooodně hooodně nechutně hooodně dlouhou dobou. To je taková ta situace, kdy si říkáte, že něco konečně vyplodíte, a ono nic. Léto bylo pracovně velmi náročné, pořád jsem pendlovala mezi domovem, prací a Olomoucí. Ale i když jsem se nezastavila, toto léto považuji za jedno z nejlepší. I když má stinnou stránku - stala jsem se závislá ná kávě. Dobré kávě.

Zdá se to neskutečné, ale opět utekl zimní semestr, mám před sebou pár nedořešených předmětů, ještě dva maturitní plesy svých kamarádů a volby. Připadá mi to docela zvláštní, že se i u nás koná přímá volba prezidenta. Bohužel ještě netuším, koho budu volit. Jak jste na tom vy?

Jediná výhoda toho, že seriály mají pauzu, je, že mám konečně čas na všechny knížky, které mi leží v poličce. Jako první se nejspíš pustím do posledního dílu ságy Dračích Jezdců, Inheritance. A musím dočíst The Help. A pak tu od japonského autora. A Savages. A P. S. I love you. A.... Prostě je toho spousta.

Za tu dobu, kdy jsem sem nenapsala ani řádek, jsem viděla pár nových filmů. Musím se zmínit o Savages. Úžasný filmový zážitek, a dokonce mi ani Blake Lively nebyla tak moc protivná. Konečně jsem se dostala k snímku The Help. Pokrytecká Amerika. Skyfall. Moje prví a poslední bondovka. Nebyl to špatný film, ale není to můj šálek čaje. Nesmím se zapomenout zmínit o Anně Karenině. Knihu jsem nečetla ani neviděla žádnou jinou verzi. Nicméně tahle s Keirou byla naprosto senzační. I když mi část filmu přišla poněkud "klaustrofobická", moc se mi líbil. A keště pořád jsem neviděla poslední díl Twilight. Jak jen to přežiju?!

Trošku jsem tady pozměnila layout, hodila jsem sem modrou, zimní barvu a fotku Ley. Nebo Lei? Tato zpěvačka mě neskutečně fascinuje a doufám, že své album vydá brzo.

Mnoho úspěchů u všech zkoušek!

xoxo

Kelly

Daenerys: "I have never been nothing. I am the blood of the dragon. "

26. june 2012 at 20:55 | Kelly
Ano ano, je to tak, ještě žiju a blog jsem neopustila, ani na něj nezanevřela. Jen mi nezbýval čas psát. V podstatě ani chuť. Blog pro mě vždy představoval jakýsi "deník", únik od reality, která vesměs byla šedivá nebo z větší části nudná, ale posledních pár měsíců je duhová a já se snažím užít si každý její moment. Do I have to say more? ;)

Zkoušky už mám úspěšně za sebou, i když mi chybí zapsané dva předměty, snad to ti učitelé brzy doplní. My taky máme povinnosti a deadliny, tak proč bych měla na zápočet čekat skoro dva měsíce? Jsem zvědavá, co nového přinese zimní semestr. Navíc budeme mít překladatelskou praxi, které se docela obávám. We'll see. Na co se opravdu netěším je zápis předmětů, to zase bude velice efektivně využitý čas u počítače. Never mind. Také budu na jiné koleji, blíž ke škole. Ovšem stále si nejsem jistá, jestli dělám dobře, že jsem si dala tuhle. Jo, je blíž ke škole, menze, ale stejně nevím, současná má úžasně velkou koupelnu, je na ní klid, člověk si jde kdy chce kam chce s kým chce a nikomu nemusí nic hlásit... Prostě nevím. Ale kamarádka / spolužačka by mě asi přetrhla vejpůl, kdybych zase bydlela tak daleko (dvacet minut od ní :D ).

Když tak zhodnotím uplynulý školní rok, musím říct, že byl naprosto úžasný. Miluju vysokoškolský život. Můj tedy není takový, jak se snad každému vybaví, když se toto spojení řekne - večírky, večírky a večírky, ale spíše ta volnost, že si dělám co chci kdy chci. Na toto jsem byla zvyklá i ze střední, takže je pro mě pak problém být delší dobu doma a opět se přizpůsobovat jinému rytmu. Jsem ten typ, který si potřebuje dělat věci po svém. Myslím, že kdyby byla možnost mít vlastní domácnost, vzala bych ji. Značnou část času mi sice schramstla škola, ale i přesto byl úžasný. Zamilovala jsem si kávu, no, spíš její varianty s mlékem, Milka mi přestala stačit jako čokoláda, potkala jsem mimořádné lidi, na které když pomyslím, tak jsem šťastná, že je znám.

Trochu jsem přes školu flákala seriály, ale většinu už jsem dohnala, kromě Once upon a Time a Gossip Girl, ale něco mi říká, že GG snad ani chtít dokoukat nebudu. Chybí mi druhá půlka druhé série Game of Thrones. Můj táta už má dokoukáno, shame on me . Ten seriál je velice povedený, hodně drsný a naturalistický, prostě ideální pro HBO. Jednou věcí, co se mi na něm líbí, je přízvuk postav, zejména Khaleese a rodiny Starků. Přemýšlím, jestli si přečíst i knihy. A začínám mít hodně ráda postavu Tyriona.

Myslím, že jsem napsala zhruba vše, co jsem chtěla, tak se jdu vrátit k Brisingrovi a Game of Thrones. Brzy bych to viděla na grafickou aktuálku, něco už mám připraveného, ale no promises :)

P. S. Doufám, že tenhle článek dává aspoň trochu smysl...

Take care

xoxo

CeCe: "I wish there was a word that meant complete satisfaction and complete self loathing."

17. march 2012 at 16:35 | Kelly
Ani nechci začít počítat, kolik času uběhlo od mého posledního příspěvku. Bohužel k mé příšerné lenosti se tentokrát přidal i nedostatek času. Tento semestr je nějak moc hektický. Minulý semestr se nesl v duchu "co budeme dělat", "kam půjdem", "na co se budem koukat" a tenhle je "co máme dělat do školy", "kterou kapitolu máme přečíst". A moc se mi to nelíbí :D

Zvláště se mi nelíbí fonetika. Mám angličtinu ráda, ale nesnáším, kolik má samohlásek. Proč jim nestačí jedno "e"? Ale moc se mi líbí předmět "Intro into Linguistics". Vyjma části s fonetikou, pochopitelně. Ale v další části jsme dělali morfologii a to mě dost bavilo. Celkově je ten předmět zajímavý, zvlášť pro anglické nadšence, jen do něho máme spoustu úkolů. Ve čtvrtek jsme navíc psali první test. V půl sedmé večer. To je hrozné. V tu dobu už bývám v lehkém offline režimu :D

Opět jsem začala jezdit do svého starého jitsu klubu a nemůžu si to vynachválit. Konečně zase cvičím techniky a ne lehkou atletiku :D. Teď to mám pěkně rozdělené - starý klub = cvičení a lidi, nový klub = lidi :) Taky si budu dělat technický stupeň, doufám, že se mi to povede.

Většina seriálů teď má/měla pauzu, což mi ani moc nevadí. Ale neskutečně se těším na Bones, zvlášť poté, co jsem viděla fotky z Paley Festu. Jsou prostě dokonalí. Nikdo by neměl být takhle dokonalý :) Emily vypadala božsky. Nevím, jestli jí to někdy slušelo tolik jako na paleyfestu.

Glee... Lea, is it possible to love you even more? Její verze "Here's to us" otřásla mým hudebním světem, nemůžu se té písničky nabažit. Celkově byla poslední epizoda před pauzou skvělá. Jen doufám, že to s Quinn nebude moc vážné. Ještě k té písničce: poslouchaly jste originál? Musím se smát, když v Glee mění slova, aby někoho nepobouřila. Na druhou stranu to chápu, tvůrci musí vzít v potaz, pro jakou věkovou kategorii je seriál určen a kdo jsou jeho diváci.

Zvládla jsem se podívat i na pár filmů. Za zmínku stojí nový film Keiry Knightley "A Dangerous Method". I když jsem čekala, že to bude drsnější, protože první půl hodina opravdu byla šílená. A pak nějak nic. Ale Keira byla výborná. Minulý týden jsem se byla podívat na "The Iron Lady". Film mě moc nezaujal, popravdě jsem se u něho hodně nudila, zaujaly mě pouze scény z jejího politického života a nadšená jsem byla jen ve chvíli, kdy se na plátně objevil Tony Head. Ovšem herecký talent se Meryl Streep upřít nedá. Naprosto unešená jsem ale byla snímkem "Warrior" z roku 2011. Každá scéna by si zasloužila Oscara. O luxusním soundtracku se ani nezmiňuju;)

Doufám, že si tenhle týden konečně začnu užívat sluníčka a vytáhnu svůj šedý kabátek. Měla bych si koupit sluneční brýle.

PS: Fotky z paleyfestu mě tak nadchly, že jsem se donutila vykouzlit nový design, pokud se tomu tak dá říkat :)

xoxo

Kelly

Wendell:“She’s having that baby so the next generation will have someone to make them feel dumb.”

10. december 2011 at 14:51 | Kelly
Shame on me. Skoro půlka prosince a poslední článek jsem napsala ke konci listopadu. Nějak to tu flákám. A to se toho ve škole ani moc nedělo. Ale začíná přituhovat. Tento týden mě čekají dva testy a první týden v lednu se asi zblázním. Ale hlavně že mám čas sledovat filmy a seriály.

Filmů jsem na mě viděla poslední dobou celkem dost, víte jak, já hlavně ty seriály. Moc nemám ráda animované filmy, ale nechala jsem se přemluvit, ať si pustím Tangled. BOŽÍ. Další filmy, které jsem teď viděla, byly The Reader, Antichrist a Drive. Rozhodně je doporučuji, velmi se mi líbily. Až na Antichrista, ten opravdu není pro slabší povahy.

Také si užívám vánoční nálady, která je všude kolem nás. Ochutnala jsem vánoční punč, zjistila, že ten s alkoholem je hnusný (svým výrazem jsem pěkně pobavila kamarády...), takže jedině ten dětský :D Po dvou nebo třech letech jsem opět stála na bruslích na led, prvních pár minut bylo zajímavých... Ale začínám mít plné zuby koled, které znějí ve všech obchodech, to se opravdu nedá; chudáci prodavači.

Jsem nadšená novou epizodou Glee. Ano, musím si postěžovat, opět Rachel neměla sólo, ale aspoň ke konci jsme ji mohli slyšet. Co se týče děje, bylo to naprosto dokonalé, konečně zase New Direction spolu, epizoda byla plná krásných silných dojemných momentů. Jsem opravdu spokojená.

Měli jsme taky vánoční večírek, kdo by tušil, že lidi, co vás učí, umí zpívat a někteří z nich dokonce i luxusně tančit? Opravdu jsem žasla. A musím tu party označit za nejlepší, na které jsem kdy byla. V půl třetí ráno ovšem už ale prostestovaly mé nožičky, to je taky nápad jít tancovat v kozačkách na podpatku, že... Popravdě jsem ale nečekala, že si tak zatancuju, obvykle má DJ pár dobrých písniček a pak to je hrůza, ale tentokrát jsem se nezastala. Škoda, že jsem nevěděla dopředu, že tam bude hrát můj kamarád.

A další úžasný den následoval hned poté - přijela za mnou kamarádka, musela jsem jí ukázat, kde cvičím. Tak jsme trošku předvedly, jak se to dělá u nás, a řekla bych, že místní trenér byl celkem nadšený :) Štve mě, že se s kamarádkou vídáme tak málo, protože ona je ještě na střední a nemáme to k sobě zrovna nejblíž :(

Ještě poznámka, v minulém článku jsem zmínila, že se v mé řeči začíná projevovat vliv angličtiny, tento vliv se docela rozjíždí, už i na mamce odpovídám ok a pak říkám, že nechápu, jak v těch amerických movies...

Doufám, že se do Vánoc ještě stihnu ozvat, abych vám mohla popřát šťastné a veselé :)

xoxo

"Lily awoke in an evening dress and an opera cloak. In her hand were five playing cards."

20. november 2011 at 22:58 | Kelly
Source Code. Film, který jsem právě zhlédla. Naprosto úžasný zážitek. Víte, možná bych ani nebyla tak ohromená, kdyby tam nebyly poslední tři minuty. Říkala jsem si, jo dobrý, je to fajn, hezký sci-fi, hezký chlap, děj zajímavej, má to nápad, á jé bude typický americký happy-end a pak tam dají ty tři minuty. Prostě wow. Nechci spoilerovat, pokud jste ten film ještě neviděly, každopádně doporučuju. Na IMDB jsem mu dala deset hvězdniček, nemohla jsem si pomoct.

Zítra mě opět čeká jedna z nejnudnějších hodin, které mám - úvod do literatury. Budeme dělat figury a tropy... Úžasná zábava. Už jsem řekla kamarádce, aby mě praštila, kdybych zase měla tendenci (btw, tady jsem si musela opravit 'y', projevuje se vliv angličtiny :D) si dát nějaký literární seminář. Navíc teď máme neskutečně nudného učitele, který mluví strašně monotónně a ještě ani nemá příjemný hlas. Ach jo.

Může už být úterý? Nebo radši ne, protože když se na něco těším, když si říkám, že to bude super, dopadne to blbě a naopak. Krásný příkladem je minulý trénink. Vůbec se mi tam nechtělo, a jak jsem pak byla ráda, že jsem tam šla. Ještě k tomu jsem tam pak zůstala o čtvrt hodiny dýl, i když jsem zrovna měla spěchat, protože jsme měli naplánovanou akci se spolužáky. Prostě nešlo odejít. Cítila jsem se tam strašně fajn, že jsem tam vítaná, že tam patřím. A jsem za to velmi vděčná. Víte, byla jsem prostě zvyklá, že když jsem přišla do tělocvičny, všichni mě hned zvesela pozdravili, chtěli si povídat... Tady sice taky pozdravili, ale u toho to zhruba zůstalo. A teď to vypadá, že se blýská na lepší časy. I don't wanna jinx it. Jen tak na okraj, přes celý loket mám modráka, jak kdyby mě chytla godzilla... :D

V pátek u nás bylo naprosto nádherně, což mi přišlo vhod. Musela jsem jít do knihovny vrátit knížky, děsila jsem se, kolik budu platit za upomínku, ale světe div se, nic jsem neplatila. Navíc jsem si udělala příjemnou projížďku na kolečkových bruslích. Bylo sice chladněji, ale nic, co by nespravila teplá vesta. Mám ráda tohle podzimní počasí, kdy svítí sluníčko, lehce fouká vítr, obklopuje vás čerstvý syrový vzduch, tváře vám zčervenají chladem, ale jste naprosto šťastní. To už jsem se sice dostala úplně jinam, ale tak jsem se cítila. Kolikrát přemýšlím, kdy jsem nebo jsem byla opravdu šťastná. A občas mi přijde, že si nemůžu vybavit žádný moment, kdy bych byla naprosto a bezvýhradně tak šťastná, že by už neexistovalo nic, co bych změnila. Jsem moc náročná, arogantní nebo snad namyšlená, že mi to tak občas připadá?

Stalo se vám někdy, že člověk, který je vám ze začátku sympatický, zdá se, že z vás budou dobří kamarádi, a čím víc se s ním bavíte, tak vám připadá, že jste naprosto rozdílní lidé a že vám ten člověk moc nesedí? No jo, to jsem celá já, komplikovaná a rozpolcená jako vždycky. Asi to fakt bude mít nějakou souvislost s mým znamením... A jak se říká, že Panna si nejlépe rozumí s Pannou, Býkem nebo Kozorohem, tak v mém případě to většinou platí. Tím nechci říct, že si s jiným znamením nerozumím nebo se s ním nebavím, ale řekla bych, že se vzájemně dokážeme lépe pochopit, jsme nějakým způsobem naladěni na stejnou vlnu...

Opět si můžete přečíst něho z mých myšlenkových pochodů, doufám, že to dává smysl alespoň lehce :) A já radši mizím do postele, ještě dospávám víkend :)

xoxo

Bones: “I’m not normal. I’m extraordinary.”

13. november 2011 at 22:52 | Kelly
Vidím to tak, že tohle bude celkem dlouhý článek. Tak snad vás moc nezahltím :) Alespoň v hlavě toho mám tolik, co bych chtěla napsat, ale obávám se, že se mi to stejně nepovede. Není nad zmatený úvod, že.

Začnu Bones. I'm loving it! Nové dva díly byly naprosto fantastické, a strašně krátké. Moc se mi líbí Bones, jak si konečně začíná pouštět emoce k tělu. Nový squinter se mi zdá milý, jeho pošťuchování s Hodginsem mě pobavilo. A BB scény... musím opravdu zmiňovat, jak moc jsem z nich nadšená? :D A tolik brilantních hlášek...

K novému Ringeru jsem se ještě nedostala, když jsem začala stahovat přes torrent, tak mě to vyhodilo z internetu, ošklivá univerzitní síť :D TVD jsou plné nečekaných zvratů, to, že Stefana donutí cítit právě Katherine bych nečekala ani v tom nejdivočejším snu. Sice kvůli Damonovi, ale i tak. A moc mě mrzí, co se stalo mezi Caroline a Tylerem. Byli takový krásný pár a zase to museli zkazit :( Ti scénaristi nám musí vzít všechno pěkné.

V týdnu jsem byla v kině na filmu Melancholia s Kirsten Dunst. Začátek poněkud nudnější, ale celkově se mi film líbil, ohodnotila bych ho čtyřmi hvězdičkami z pěti. I když Kirsten Dunst opravdu nemám ráda. Možná to má něco dělat s filmem Spiderman, který opravdu nesnáším... Taky mám od kamarádky film Antichrist, který jsem sice jen letmo proklikala, ale už teď vím, že to bude masakr. Mimochodem, je vidět, že tyto dva filmy mají stejného režiséra.

V poslední době ujíždím na The IT Crowd, je to něco naprosto úžasného. Kdo z vás viděl, ví, o čem mluvím :) A vřele doporučuji. A dnes jsem se podívala na Breakfast at Tiffany's, což byl naprosto dokonalý zážitek. Musím se vrátit k filmům Audrey Hepburn.

Ve škole se toho zatím moc neděje, ale je poznat, že už za chvíli bude končit semestr. A doufám, že si nebudu muset zopakovat mid-term test z jednoho předmětu... Holt když jde člověk raději do toho kina a pak se ještě učí v kavárně... to se někde projevit musí :D

Víkend byl poněkud náročnější, účastnili jsme se/pomáhali na konferenci pořádané naším oborem. Konference to byla opravdu velkého formátu, byli zde hosté z celé Evropy, a dokonce i ze Spojených arabských emirátů. Pravda je, že úroveň přednášek se občas lišila, ale to, co jsem chtěla vidět, bylo úžasné. Také se mi velmi detailně začíná formovat představa toho, jakým směrem bych chtěla mít zaměřené povolání. Řekla bych, že to bude vyžadovat hodně úsilí, ale opravdu se mi ta myšlenka líbí. Taky jsem se spřátelila s několika novými lidmi od nás z oboru, za což jsem ráda:)

Víte, štve mě jedna věc. Nesnáším, když ve vás někteří lidé vzbudí dojem, že se starají, mají zájem, a pak nic. Nebo spíš možná že by i něco, ale nějak se k tomu nedokáží dokopat. Za to bych je pak nakopala já :D Přece když už dám něco najevo, tak pak necouvu. Anebo se nechovám jako že možná, ale jinak. Víte, co chci říct?

Hádám, že jsem nenapsala vše, co jsem chtěla. Ono je celkem obtížné vést čtyři konverzace na facebooku a neztratit nit. Ještě poznámka, něco se děje, začínám mít slabost pro blonďáky... No, k tomu možná raději až přístě :D

xoxo

"It's time to make our move, I'm shaking off the rust"

5. november 2011 at 21:00 | Kelly
Nový blog, nový článek, nový začátek. Říkám si, jde to vůbec, začít úplně od znovu? Nejspíš ne. A v tomhle případě jsem ráda. Kdybych začínala úplně od nuly, musela bych se nadobro odstřihnout od blogového světa, který znám a který mám ráda. Takhle měním jen adresu :)

Zřejmě čas od času přijde doba, kdy člověk potřebuje změnu. Ať už to je účes, auto nebo šatník. Nevím, co se stalo, ale najednou jsem zatoužila po této změně, prostě jsem musela.

Co se týče názvu blogu, určitě poznáváte parafrázi hlášky "Watch this, I'm about to Brennanize you." z našich milovaných Bones. Říkala jsem si, že je to svým způsobem zajímavá slovní hříčka, i když netuším, jestli vám to bude dávat stejný smysl jako mě. :D Taky je možné, že žádný ani není, prostě se mi to líbí a přiznám se, že jsem si vytvořila asociaci k tomuto slovesu - to brennanize - to amaze, to stun - ohromit. A pak by to mělo být spíš "brennanized me" :D Ok, přestanu plácat nebo se z toho nevymotám :D

Řekla bych, že jsem napsala vše, co by se mohlo týkat úvodního článku, aniž by to znělo pateticky.

Ještě se musím přiznat, designem mě neskutečně inspirovala valleria, doufám, že moc nevadí, že jsem použila tvůj nápad.

xoxo
 
 

Advertisement